Acidobazická rovnováha (ABR) je dynamická rovnováha kyselin a zásad uvnitř organizmu, tj. stálý poměr mezi jejich tvorbou a vylučováním. Je nezbytná pro udržení homeostázy (schopnost udržovat stabilní vnitřní prostředí pro fungování organismu). Stav kyselosti v těle je nutné určovat nikoli z krve (krev velmi přísně udržuje PH neutrální), ale z jiných tělesných tekutin (moč, sliny).
Za ideálních vnitřních podmínek je naše tělo nastaveno tak, aby se dožilo vyokého věku. To dokazují stále existující národy, u nichž dlouhověkost není něco výjimečného (např. Hunza). Ovšem v důsledku jedné zásadní civilizační nemoci napadající náš rozum – tzv. NŽS – nevhodný životní styl, se zkracuje průměrná délka života. Není výjimkou, že dnes máme čtyřicátníky s ucpanými cévami, tučnými játry a dalšími chorobami ze stresu a stravy.Kyseliny, které tělu neustále dodáváme ve stravě, a kyseliny, které v nás vznikají v důsledku látkové přeměny a také stále většího počtu stresových situací, tyto kyseliny mají tak ničivý účinek.
Profesor H.Heine, vedoucí Anatomického a klinicko-morfologického institutu na univerzitě ve Witten-Herdecke k tomu říká: „Každé chronické onemocnění začíná lokálními, skrytými acidózami, které pokračují celkovou latentní acidózou základní substance s odpovídajícími zánětlivými reakcemi buněk. Končí to tím, že se v organismu etabluje circulus vitiosus, uzavřený kruh, a při následné masívní acidóze, která se může projevit ztuhnutním postižené tkáně, se ztrácí možnost řídit v ní základní životní pochody.“ Podle profesora Heineho zahájí šanci k uzdravení již samotné odbourání chronické acidózy, kromě jiného zvýšením zásob zásaditých látek a zachycením volných radikálů.
Dokud si tělo může brát zásadité látky z vaziva, cév a kostí, dokáže přebytek kyselin neutralizovat. Tím však dochází k úbytku minerálů z těla, řídnutí kostí a sklerotizaci cév, což vede k infarktu, mozkové příhodě či k osteoporóze, revmatismu, rychlému opotřebování chrupavek (kyselé usazeniny ničí chrupavku), dně, deformaci obratlů, vypadávání vlasů, k depresím, ekzémům, zubním kazům atd… (k důsledkům překyselení později). Tělo si nejprve odbourá cenné minerální látky a pak začne vytvářet jakási odkladová místa, protože nestačí kyseliny vyloučit. Tomuto vývoji je ovšem možno snadno zabránit, jelikož je vratný. Během 1 – 3 let může být tělo zase vyčištěno, odpadní látky odstraněny a zásobárny minerálů opět naplněny.
Proč je překyselení těla tak nebezpečné?
1) Pod vlivem acidózy ztrácejí červené krvinky pružnost, tuhnou a nemohou dále protékat tenkými kapilárami. Postižená tkáň není dostatečně zásobována kyslíkem, což může přivodit infarkt nebo mrtvici.
2) Buňky jsou závislé na neutrální tělesné tekutině, jelikož si samy nedokážou obstarat výživu ani vyloučit odpadní látky. V kyselém PH tedy není dokonalá látková výměna.
3) Snížená hladina minerálů (demineralizace) v těle jako následek překyselení způsobuje potíže s nehty, vlasy, zuby, klouby, zvýšenou lomivost kostí a praskání cév.
4) Usazováním toxických látek ve vazivu vzniká celá řada zásobáren odpadu, jež tělo zatěžují. Kolagenní vlákna ztrácejí pružnost a pevnost, dochází k tuhnutí svalů, rychlejšímu stárnutí kůže. Dochází také k otokům, což je jen snaha těla naředit kyselinu.
5) V návaznosti na překyselení organismu ztrácíme svoji přirozenou obranyschopnost vůči infekčním chorobám, protože nefunguje dostatečně vrozená imunita (fagocyty, NK buňky, eozinofily…). Tělo často trpí na záněty všeho druhu, na které buď reguje přehnaným zvýšením tělesné teploty nebo nereaguje vůbec a je bez teplot.
6) Zadržované toxické látky spolu s kyselým PH vytvářejí ideální podmínky pro plísňová onemocnění vyvolaná kvasinkou candida albicans, její jedovaté zplodiny látkové výměny pak poškozují játra a mozek. V těle se mohou vesele množit i paraziti jako borrelie, chlamydie…
7) Zvýšené překyselení způsobuje tzv.vegetativní acidózu, kdy se člověk rychle unaví, vyčerpá a podává slabší fyzické i duševní výkony. Také může trpět podrážděností, výkyvy nálad, depresemi a nespavostí.
8) Překyselení vede k rozvoji mnohých chorob, které, pokud se s překyselením nespojí, jsou prakticky nevyléčitelné.
